Sedmdesátá a osmdesátá léta dvacátého století v Praze. Originální popis atmosféry těchto dvou dekád pohledem řadového člena Souboru písní a tanců Josefa Vycpálka. Jiří Odvárka se ovšem neuchyluje k nábožnému uctívání a opěvování úspěchů známého folklorního souboru. V jeho autorském pojetí nejsou roky 1971 - 1988 jen obdobím tuhého totalitarizmu, celkové šedi a národního kulturního úpadku...

" ... pozoruji, sleduji a popisuji jen ze svého vlastního zorného úhlu, to jest pohledem typického poťouchlého českého kmána ..." tak autor trefně komentuje svůj způsob tvorby. Z téhle žabí perspektivy sleduje život jednoho folklórního tanečního souboru za normalizace a semtam se letmo zmíní i o celkové společenské situaci. Ale nějaké složitější reflexi tehdejší doby se nevěnuje, ostatně je to i za hranicemi možností jeho pohledu. Autor během tvorby posílal vybraným pamětníkům svůj text k posouzení a jejich kritické ohlasy uveřejňuje, vsouvá je mezi kapitoly jako intermezza. Tyto jejich maily, čím dál rozzlobenější a zoufalejší, představují asi nejdramatičtější prvek celého díla. A jednomu z oslovených se povedlo dosti trefně pojmenovat problém autorova přístupu. Píše. " Cítíme rozdíl se fórům na dřeň smát u Kabeleho na chalupě a ztotožnit se s ironizováním některých postav v nepomíjivé psané formě." Autobiografické vzpomínky na český folklór za normalizace.

---------------------------

Dílo je distribuováno pouze ve formátu PDF!